LVT Pikovice 19.7.-26.7.08
Konečně jsme mohli strávit vydařený, krásný i pracovní, odpočinkový i náročný týden na našem prvním a doufám, že určitě né posledním psím táboře v Pikovicích u Prahy.
Děkuji Terezce za toto krásné foto našich "účastníků Zájezdu"
7.3.2008 Záplavy
22.2.2008 páteční výprava na Hradiště Libušín
18.2.2008 S Cedrikem a Zarinkou
16.2.2008 Cesta do Libušína
Procházky s Ter+Cedriky jsou lepší než jakákoliv turistická mapa. Opět nám ukázali novou trasu, nový les, nové stráně a vlasně cesty o kterých vůbec nevíme. Záměr byl utahat naše boxíky, ale výsledek = super procházka a utahání všech.
Chvíle naživo: tady
1.2.2008 s Cedrikem
Naživo: Když se sejdem ..... ZDE
Tlamovaná TADY
22.1.2008 Na procházce se Zarinkou
Zarinka je moje kamarádka a je jen o 8 dnů starší než já.
Terezka nám říká: " naši mladí " .
11.1.2008 - První setkání v roce 2008
27.11.2007 - Ve sněhu s Cedrikem a Aurou
Zatím co panička bojovala s náledím a vrávorala na kluzkých botách, tak Cedrik se Zanzíkem si opět vydatně užívali nově napadaného snížku a dalšího pěkného dne společného čoklení. A k tomu mohl Zanzík poznat ještě další novou boxeří kamarádku Aurinku. Konečně se dočkal pořádné výchovné psí lekce. Protože je Aurinka velmi správná a vyrovnaná boxeří holčička, vysvětlila štěníkovi pravidla slušného chování jak se nevyskakuje a nenaskakuje na starší. Bleskurychle si Zanzíka srolovala pod sebe na záda a pak stačil jen přísný pohled s krátkým velmi tichým zavrčením. " Pohni se, vzdoruj a něco uvidíš" .A to trvalo přesně tak dlouho, dokud se Zanzík neproměnil v mírumilovného beránka s výrazem mouchy sněste mě. Pak byl propuštěn a panečku jak se choval slušně a s respektem. Přesto si Aurinku určitě oblíbil a bude rád když se s ní zase setkáme .
23.11.2007 Zase v pěti, trochu jinak ......
Už to na téhle stránce skoro vypadalo, že boxeři se kamarádí jenom s boxery, ale to je velký omyl. Když se potkají páničci, kteří se odváží mezi naše pejsany pustit ty své mohou se dočkat krásné podívané. Dnes hráli: Cedrik, Nika, Zanzík, buldoček Maxík a softice Adulka. Nika vyhrála konkurz na náhradní maminku Maxíka a Adulka vítězství nad všemi o nejlepší klacky v lese.
18.11.2007 Nedělní venčení na Kožovce
Cedrik - Zanzi - Zara
16.11.2007 Na Sletišti se Zarynkou
Dneska jsme se konečně dočkali dlouho slíbené nové kamarádky Zary od Stříbrňáku a vydali se k prozkoumání zasněženého Sletiště.
9.11.2007 Bylo nás pět - Cíl: Kožovka
Ani chladné deštivé počasí nás neodradilo od dnešního dalšího společného boxeřího výletu na Kožovku. Účast jsme splnili na 200%. Do naší známé čtyřky Cedrik, Nika, Eliška a Zanzík přišla nová žíhaná kamarádka Fretynka.
Libušky a Elišky fotky : Zde
Terky a Cedrika fotky: Zde
5.11.2007 Poprvé v Praze
Panička si to na mě pěkně vymyslela. Takové proběhnutí od Anděla , Lidickou až k prozkoumání známého psího a feťáckého parku na Karlově náměstí bylo mé (myslím až,až dostatečné….) první seznámení s rušnou Prahou. Ale, abych se tam vůbec dostal musel jsem nejdříve protrpět cestu tou dlouhou obludou v podzemí co jí říkají metro. A to ještě s nějakým úplně novým drátěným košem, který se mi nejdříve pletl na čumáku a když jsem ho úspěšně srazil, musel jsem ho strpět celou cestu alspoň pod krkem . „Třeba se tam něco dává, pamlsek a tak“ Pes nikdy neví. Nejdříve se mi ty vlaky a rámus vůbec nelíbil. Kdybych neměl vodítko , určitě bych dal zpátečku a uháněl ven. Jenže panička to myslela vážně a dobře si mě držela. Prý je lehčí táhnout (v případě nutnosti i nést…) malé štěnidlo,než jednou tlačit velkého zapřeného psa. Ve vlaku se mi ze začátku sice trochu podlamovaly nožičky, ale než jsme dojeli na Smíchov už jsem na nich pevně stál. Projel jsem se po schodech a hurá do ulic velkoměsta. Tam byla vůně. Párečky v rohlíku, hambáče, hranolky a kuřátka Hmmm. No a pejsci samozřejmě. Celou Lidickou jsem procházel od rohu k rohu všech dveří a důkladně pročichával.Přešel jsem Vltavu a parník mě tolik zaujal, že jsem málem v zábradlí zapomněl hlavu. Zlatý hřeb cesty byl samozřejmě smrdutý Karlák. Ráj pražských pejsků. Pohrál jsem si s lajkou, kterou neuvěřitelně zajímalo mé čerstvě vyhojené ucho a vracel se zpět po druhé straně. Tam mě čekal trénink jízdy tramvají. Asi to je nějaký zvláštní sport. Panička se mnou vždy nastoupila a druhou zastávku vystoupila. Pak zase nastoupila a zase vystoupila. Celkem asi 3x. Až k metru, kam jsem šel už jako starý mazák. Nejlepší byl ale stejně úprk v Butovicích ven a rychle autíčkem domů.
3.11.2007 Už podruhé v Křenicích - den boxera
Další krásný den se spousty novými štěňátky. Zase jsem si mohl pořádně pohrát
a ukázat paničce jak se příjemně usíná při kruhové obraně.
Další fotky : ZDE
2.11.2007 - A opět se svými kámoši.......
Gery, Nika, Cedrik, Zanzi
Jak mi Terezka pomohla zachránit ucho…..
Teď už to můžu prásknout.Chtěl jsem se jít jenom pozdravit se známým stafordem a on mi za to natrh ucho.No jó, ležela mu pod nohama hračka a panička si toho všimla pozdějc než já. Udělal jsem jenom krok a on cvak. Ani jsem si nepohrál. Za to jsem měl ucho skoro dvakrát delší jako nějakej kokršpaněl a crčela mi z něj krev. Mně by to skoro ani nevadilo, protože se tam objevil Cedrik, který by mi ho určitě olízl a mohla by začít naše oblíbená hra na honěnou. Jenže panička byla pěkně vystrašená. Ještě, že tam byla Terezka. Zorganizovala bleskovou akci „jak sehnat v sobotu v poledne kladenského veterináře“ a díky ní jsem se dostal už za deset minut na šití. Ještě jsem vyfasoval límec neboli klobouk připomínající spíše kryt na lampičku a začalo mi nekonečně dlouhých, nudných deset dnů čekání ,jestli se mi ouško nezanítí, nenateče a sroste. Bez pejsků, bez pořádného proběhání v roští a nejlépe i bez lidí. Tak jsem si krátil volné chvíle alspoň tlučením klobouku do dveří , do páníčků a rohů zdí na kterých si páníček tolik zakládá. Nejdůležitější je, že mi ouško krásně srostlo,jsem vysvobozený a mám šťastnou paničku. Za odměnu jsem si zase dneska mohl poprvé hrát a to ještě s krásnou slečnou. (1.11.2007)
A zítra mám slíbené Tercedriky hurááááá
17.10.2007
Konec včelky Máji
v Čechách
..... prostě jsem
jí zbaštil.
11.10.2007 Prý už jsem trochu povyrostl, tak jedu za Cedrikem a Nikou změřit sílu a trochu je prohnat do Rozdělovského lesa -fotky ZDE
........................................
6.10.2007 Den boxera v Křenicích - fotky ZDE
(dnes už jsem nebyl nejmenší, měl jsem tam jednoho stejně starého kámoše)
........................................
15.9.2007 poprvé na cvičišti v Dobřichovicích - fotky ZDE
(ten nejmenší prcek, to jsem já)